Historie

Město Strážnice si dodnes uchovalo osobité projevy hudebních a písňových tradic. Lidové písně zde v minulosti zapisovali všichni významní moravští sběratelé. Hudební skladatel Leoš Janáček, který v roce 1892 zaznamenával písně na Horňácku, píše o Strážnici: "Druhý spolek hudecký poznal jsem ve staroslavné Strážnici. Hudcem jest Ráček, kontrášem Pánek a na basu dřevěnou hraje Tománek. Slyšel jsem je hráti písně - Darmo, rodičové, darmo nakládáte; Měla sem holúbka; Slavíček zpívá; Měl sem štěstí i neštěstí - k tanci starosvětskému, jakož i nápěv k tanci do skoku." Pozoruhodný repertoár strážnických zpěváků a muzikantů zachytil prof.Vladimír Úlehla (1888-1947) ve své monografii Živá píseň.

Kromě rolnické vrstvy, která byla původní nositelkou tradic, ožívaly folklorní projevy také v prostředí strážnického gymnázia. Na začátku 20.století vznikaly studentské hudecké a později cimbálové muziky, z nichž nejznámější byla muzika Jana Horného. Na cimbál v ní hrával Jan Poláček (1896-1968), pozdější známý sběratel lidových písní a tvůrce sedmidílného zpěvníku Slovácké pěsničky, nebo Antoš Frolka (1910-1986), vynikající zpěvák a cimbalista. V období okupace se ve stárnoucí muzice J. Horného objevuje nástupnická krev, kterou zosobńuje především Slávek Volavý, tehdy student gymnázia ve Strážnici.

Od roku 1943 začínala samostatně působit mladá muzika, sdružující novou muzikantskou generaci. Osobnost primáše Vítězslava Volavého (1922-1983) vtiskla celé muzice příznačný a nezaměnitelný charakter. Jeho podmanivá hra pramenila z vysoce uvědomělého a vnímavého vnitřního zázemí, vyznačovala se opravdovostí a hloubkou prožitku. Muzika Slávka Volavého, která si vytkla za cíl začleňovat folklorní hodnoty do světa civilizace a moderní kultury, zaujímá v dějinách folklorního hnutí zakladatelské místo. S jejím jménem jsou spojeny také začátky světoznámého, mezinárodního folkorního festivalu, od roku 1946 pravidelně pořádaného ve Strážnici. Dnes působí ve městě několik folkorních hudeb. Jednou z nich je Cimbálová muzika Strážničan. Není náhodou,že se v ní sešli Vítězslav a Lukáš Pálenští, vnukové Slávka Volavého a Tomáš Pánek, pokračovatel rodových muzikantských tradic ještě z dob Ráčkových hudců.